Jdi na obsah Jdi na menu
 


Simon Winawer

3. 3. 2008

Simon Winawer

(1838 – 1920)


Varšavský šachista, povoláním obchodník. Jeden z čelných šachistů polských a evropských v 60. až 80. letech19. století. Měl vášnivě rád šachy již od raného mládí a mezi šachisty ve Varšavě byl považován za silného hráče. Potkával se tu za šachovnicí s ruským mistrem A. Petrovem, který rozpoznal jeho talent a povzbuzoval jej k vážnějšímu studiu teorie i praxe královské hry. Jeho šachová kariéra začala náhle a neočekávaně. Již téměř třicetiletý přijel roku 1867 obchodně do Paříže na světovou výstavu. Šachista jeho kvalit si neodpustil návštěvu známé kavárny Régence, kde se shromažďovali účastníci chystaného mezinárodního turnaje. Tou dobou byla šachová elita demokratičtější, než dnes a Winawerowi se podařilo sehrát několik volných partií se známými mistry. Lze si představit, jaký obrovský dojem zanechala jeho hra, když strohý turnajový komitét zařadil dosud neznámého nováčka do turnaje nejlepších šachistů Evropy, dokonce nehledě na to, ze se stal třináctým, tedy lichým účastníkem, čímž se turnaj rázem prodloužil o 4 kola (hrálo se každý s každým dvakrát). A i tehdy uměli počítat peníze. S údivem objevil svoji skutečnou sílu i sám Winawer. „Narostla mu křídla“ a vrhl se do boje. Neprohrál ani jeden z mikromačů a vybojoval 2: místo za I. Kolischem, ale před Steinitzem, Neumanem a dalšími tehdejšími veličinami. Jeho úspěch způsobil oživení šachového života ve Varšavě a přispěl k zorganizování prvého šachového turnaje na polském území. Mezi 23 účastníky jej r. 1868 vyhrál Winawer před svým otcem J. Kleczynským. Od té doby se zcela věnoval šachu a účastnil se mnoha mezinárodních turnajů, v nichž zaujímal většinou přední místa. Baden-Baden 1870 – 6. místo, Petrohrad 1875 – 1. místo v turnaji nejlepších ruských mistrů před Čigorinem, Šiffersem i Šumovem, Lipsko 1877 – 4. místo za Paulsenem, Anderssenem a Zukertortem. Paříž 1878 – 1.-2. s Zukertortem, s nímž pak prohrál doplňkový mač o 1. cenu 1:3 (=0), 6.7. byl ve Wiesbadenu 1880, 3.-4. za Blackburnem a Zukerortem v Berlíně r. 1881 spolu s Čigorinem, za jehož účast jako debutanta se přimluvil a pomohl tím nastartovat jeho skvělou mezinárodní kariéru. Ve Vídni r. 1882 dělil 1. místo s W. Steinitzem, když i doplňkový mač skončil nerozhodně. Vyhrál 3. sjezd německého Schachbundu v Norimberku 1883 mezi 19 účastníky před Blackburnem, Masonem atd. Po tomto skvělém vítězství zanechal hry na turnajích, aby se vrátil až po 9 letech jako 55letý. Nepodařilo se mu však již navázat na dřívější úspěchy: Drážďany r. 1892 – 6.7. místo, Norimberk 1896 – 15., Budapešť 1896 – 6.-7., Berlín 1897 – 13.-14., poslední turnaj Monte Carlo r. 1901 – 13 místo (předposlední) jimž ukončil svoji turnajovou kariéru. Sehrál několik mačů s těmito výsledky: prohrál 0:3 (=0 s G. R. Neumannem r. 1867, porazil 5:2 I. S. Šumova 1879 a r. 1892 H. Caro 3:2 (=1ú, prohrál 2:5 (=0) s D. Janowským r. 1896 atd.

Charakterizovala jej ostrá, kombinační hra zaměřená na útok. Byl dokonalým taktikem a také mistrem koncovek, vyznačoval se originalitou a skvělými nápady, které tehdejší komentátoři často nechápali a jeho tahy považovali za chybné. Opovrhoval šablonou také v zahájení, kde počtem a bohatstvím nových idejí předčil mnohé slavnější koryfeje minulosti. Jeho jménem je nazván extravagantní protigambit ve slovanské obraně (1.d4 d5 2.c4 c6) 3.Jc3 e5. Winawerovou hrou se nazývá také zahájení 1.c4 f6, hrané poprvé v partii Marco – Winawer (Berlín 1897). Je v rozporu se zásadami zdravé hry, objevuje se více méně z neznalosti jen v partiích začátečníků. S. Winawer jej mohl použít jen ze snahy po extravagantní originalitě nebo jako provokaci. Za Winawerovu hru bývá označován i tah 1.f3 (panikářské zahájení). Zavedl variantu v přijatém královském gambitu (1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Sc4) 3.... Je7, nebo v přijatém dámském gambitu 1.d4 d5 2.c4 dxc4 3.Jf3 Jf6 4.e3) 4.... Se6!?, či ve francouzské obraně (1.e4 d6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4 4.e5 c5 5. a3 Sxc3+ 6bxc3) 6... Je7. V sicilské obraně mnoho let užíval systém (1.e4 e5 2.Jf3 e6. 3Jc3 Jc6) 4.Sb5 nebo (1. e4 c5 2.Jf3 Jc6) 3.Sb5. Některé systémy, S. Winawerem objevné, později propracovali jiní šachisté a jsou nazvány jejich jmény. Význam tvorby S. Winawera není doceněn. Jeho partie nenajdete v učebnicích Laskera, Tarrasche, Rétiho, Nemcoviče, Euweho a jiných pilířů šachové pedagogiky – taková hra „nezapadala“ do klasické didaktiky, ačkoliv mnozí špičkoví mistři pocítili na sobě její vliv. Čigorin se učil u Winawera umění taktiky, Lasker – vedení boje ve složitých koncovkách, Rubinstein výstavbě partie k lepší koncovce, Nimčovič – metodám pozičního boje, a všichni dohromady – nešablonovitému šachovému myšlení.

Nutno podotknout, že svoje světové úspěchy prezentoval vždy jako výsledky polského šachisty. Neustále zdůrazňoval svoji sounáležitost k polskému národu a i když vystupoval za hranicemi s ruským pasem, stavěl na hrací stole tabulku s nápisem „Winawer – Warszawa“. Omluvil např. svoji neúčast na všeruském turnaji v Petrohradě 1878/79, k němuž byl oficiálně pozván jako občan ruského impéria, s tím, že je Polák. Byl čestným členem „Berliner Schachgellschaft“ i „City of London Chess Club“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

z knihy

(Administrátor, 13. 3. 2008 8:39)

Toto všechno je ukradeno z knihy:
Učebnice šachu pro samouky-Karel Pliska.